Další dva dny jsme strávili v národním parku Tulum na pláži Playa Paraiso, která byla bez chyby. Mohl bych o těchto dnech psát kvanta textu, ale zmíním především tři, respektive dvě věci.

První věc, kterou si každý z nás dokáže představit, je touha zejména holek a žen po krásných fotkách z pláže (jestli zrovna ty taková nejsi tak se omlouvám a klobouk dolů :D). Dvě mladé Mexičanky, které ležely před námi, u selfieček a foceníčka vydržely přes 2 hodiny, a to si nedělám srandu a nepřeháním. Ty fakt jely maraton. MASAKR.

Vedle nás byla hezká zahnutá palma, která přirozeně lákala k fotkám celou řadu lidí, zejména žen (my si tam žádnou neudělali). Jednou z nich byla holka, která o fotky požádala svého přítele. Snažila se vyšplhat na palmu a pak vyzývavě pózovala – klasická scéna. Ale fakt mě překvapilo, když ten její týpek chtěl udělat stejné fotky a se svým nafouklým břichem se šplhal na palmu, aby pózoval stejně “vyzývavě” jako jeho drahá polovička. Neodolal jsem a natočil jsem ho. Až sestříhám video z našich cest po Mexiku, tento záběr tam určitě nebude chybět. Asi vás nepřekvapí, že jsem to na videu okomentoval slovy: „Svět se v prdel obrací.”

Druhou věcí, kterou musím zmínit, je pokrm zvaný Ceviche. Obzvlášť varianta s krevetami, která vás vystřelí z kecek a jak říká můj oblíbenec Těhotnej kuchař: ,,už jenom po přivonění ti bude jazyk olizovat páteř“.  Marináda z citronové šťávy zajišťuje, že krevety nemají rybí pachuť (po zkušenosti z Lisabonu, kde jsem se přejedl krevet, jsem je nemohl dlouho ani vidět), což jsem opravdu ocenil. Naložená zelenina a perfektní koření… Je škoda, že jsem toto jídlo zatím neviděl v žádné mexické restauraci v Praze, a i když to nebude totéž bez čerstvě ulovených krevet, určitě bych si to dal znova.

A co třetí věc? Tu tady veřejně zmínit asi úplně nemůžu, abych se nedostal do střetu s dnešní politickou ultra-korektností, ale kdybychom se někde potkali a chtěl/a bys to slyšet, určitě se s tím zážitkem rád podělím.