Naše další jednodenní destinace, Playa Del Carmen, se rozkládá v srdci bývalé Mayské říše. První dojmy byly opravdu super. Procházka centrem města směrem k hotelu nám odhalila pulsující život už v dopoledních hodinách. Co nás taky dost oslovilo, byla místní architektura – barevné budovy a domy, které přesto působily odlišně než v Isla Mujeres. Na první pohled bylo vidět, že se jedná o modernější centrum a samozřejmě jsme se nemýlili.

Jedna věc, která mi však mírně vadila nejen zde, ale i v Cancúnu a Isla Mujeres, byly všudypřítomné trhy a obchůdky – konkrétně spíše jejich provozovatelé. Lokální obchodníci vás neustále lákají, resp. kdyby mohli, tak vás lapnou za tričko a dovnitř vás vtáhnou. Na jednu stranu nic nového. Podobný scénář může člověk zažít i např. ve Španělsku nebo jinde v Evropě a zazlívat to těm lidem nejde. Je to jejich živobytí a určitě si nepřijdou na kdoví jaké peníze, takže tu klientelu potřebují. Na druhou stranu, když na vás někdo takto celý den furt někde pořvává, začne vám z toho po nějaké době už dost cukat víčko.

Po ubytování jsme celý den strávili na hotelovém rooftopu, kde jsme se naložili do bazénu a ze střechy obdivovali krásné výhledy všude okolo. Slunko peklo jak blázen, a tak jsme se každou chvíli mazali, abychom na sebe hned během prvních dní, jakožto ukázkoví majitelé vápenky, nemuseli patlat jogurt. Bar hned vedle bazénu byl skvělým doplňujícím elementem k mému lachtanímu válení – jídlo, občas pivko (shodou okolností pivo jménem Bohemia) a moje oblíbená disciplína. NICNEDĚLÁNÍ.

Večer jsme se vydali do rušného centra města, abychom zažili jeho večerní atmosféru. Připomínalo mi to miniaturu Las Vegas – bez casin, ale s hudbou, kraválem, ožralcemi užívajícími si dovolenou a turistickými pastmi. Během procházky nás zaujal třímetrový kostlivec, maskot jedné z restaurací. Musím se přiznat, že se mi tak líbil, že jsem ho začal následovat jak malý kluk a skončili jsme v restauraci, kde nám k jídlu opět hrála živá mexická hudba. Tentokrát sestava 4 chlapů v mexických krojích se sombrery na hlavě dodali večeru opravdový šmrnc. Jedna ze zaměstnankyň restaurace, taktéž v kroji, předváděla tradiční tanec společně s třímetrovým kostlivcem. Teplý lednový večer, vychutnáváš si to jejich jídlo a folklor, který zná celý svět. Co je víc?  

Z Playa Del Carmen se mi absolutně nechtělo odjíždět. Rád bych tam zůstal ještě jednu noc, ale nakonec jsme se rozhodli pokračovat v cestě. Tentokrát zase aspoň na pár dní, ať se furt nestěhujem jak kolotočáři.

Další destinace? Tulum. Naše největší srdcovka. Místo, kde jsme si to oblíbili ze všeho nejvíc, a kde jsme se nakonec ještě vraceli i přes to, že původní plán byl jiný.