Těsně předtím, než mám cestovat někam daleko, naprosto pokaždé, zcela automaticky a neřízeně začnu přemýšlet o mém rodném městě, jeho okolí a mé rodině daleko více než normálně. Jasně, mohlo by to být tím, že už tam roky nebydlím, a tak se mi občas zasteskne, nicméně zvláštní je, že ty intenzivnější myšlenkové pochody a různé náhody vždycky přichází před odletem někam pryč.

Před odletem do Mexika v lednu tohoto roku tyto myšlenky a náhody samozřejmě v před odletovém procesu nechyběly, právě naopak. Sranda byla, když jsem den před odletem v Praze po cestě do práce v zácpě přímo před sebou zahlédl dodávku nejmenované třinecké firmy s logem jablunkovského mezinárodního festivalu “Gorol”. Potěšilo mě to, takže jsem jel do kanclu v dobré náladě. Každopádně to jsem ještě netušil, že po cestě z práce přede mnou pojede dodávka chaty Skalka – tentokrát sice nešlo o tu naši horskou chatu v Mostech, nýbrž o nějakou chatu tady v Čechách – ale stejně… Celkem cool, ne?

Ačkoli tyto náhody a myšlenky umí být čas od času zvláštní, mám je rád. Vždy mi totiž připomenou Josefa Tomanka, mého dědu, který nejenže se dost nacestoval, ale hlavně žil roky v Austrálii a měl ten nejzajímavější životní příběh, do kterého jsem měl tu čest kdy nahlédnout. Navíc děda byl nejspíš ten, kterému se do mě povedlo vštěpit onu potřebu cestovat. Ještě aby ne, když jsme od mala slýchávali jeho neuvěřitelné a úchvatné historky. Babička, významná historička města, ve mně zase nejspíš zanechala chuť sepisovat život, tak jsem si řekl, že bych to rád vše nějak spojil a uctil jejich památku posláním jejich cenného odkazu dál.

Jsem rád, že jsem pochopil nejen důležitost cestování, ale také důležitost mít na paměti a nikdy nezapomínat na to, z jak hezkého kouta světa pocházíme. Naučili jste mě spoustu věcí a velice rád na Vás vzpomínám. 

Díky dědo, díky babi.